Zpožděná zpráva o odhalení bláznivé edice (preview Unhinged)

 

Proč?

 

     Ptal jsem se sám sebe, když jsem se rozhodoval, jestli pojedu na odhalení nové bláznivé edice Unhinged. U mě byla, jako u většiny hráčů, odpověď jasná: „Ožeru ostatní a pak od těch opilců za levno vyměním ty nádherné země.“ O samotný turnaj mi tedy ani tak moc nešlo, to už jsem byl spíš zvědavý, jak se vůbec dá hrát s crazy edicí. Má zvědavost se poté v Hradišti opravdu napapala. Zjistil jsem, že hrát se s Unhinged dá, ale souložení je stále o ten pověstný chloupek lepší …

 

První člen našeho týmu – Zdeňa Čejka, jehož žaludek dokáže strávit kilo ústřic i s lasturami.	Druhý člen našeho týmu – Karel Sucháček - v zamyšlení, zda jsou lepší karty či ženy (popřípadě drogy).

 

Cesta tam

 

     Cesta na místo konání byla naprosto banální. Jen z povinnosti musím zmínit, že nás jako veřejné vyvrhele vystřelili ze zlínského náměstí katapultem a my po krátké potyčce s hejnem zdivočelých kachen dopadli přímo na lavice hradišťské (příšerné slovo) hospody „U Krčku.“ Tam se během našeho tříhodinového pobytu opět nic závažného nestalo. Jen jsme museli poslat nezletilého člena našeho týmu - Karla - ven. V hostinci totiž právě probíhala tradiční akce „Číšnice obsluhující DOLE bez.“ To by snad ještě Karlovu mravní čistotu přímo neohrožovalo. Jak sám prohlásil, takových žen viděl už ve svém třináctiletém životě stovky. Potíže však (nejen Karlovi) nastaly, když se ukázalo, že číšnice nepřišla do práce, protože se potloukla při pádu z kola, a povinnost obsluhovat dole bez na sebe vzal samotný pan hostinský …

     Pohledů, ze kterých by měl radost snad jen Radim Uzel, nás ušetřil až vrchní organizátor Rosťa Jošek, který však přišel až příliš pozdě. S jeho zvoláním: „Chlapi, přestaňte čumět na osm milimetrů, jdeme hrát karty!“ jsme vyrazili na bojiště. Ona místnost byla v době našeho příchodu ještě obsazena šachisty, kteří si náruživě ukazovali, jak dát šach-mat v třistapadesátémdruhém tahu za využití soupeřova pěšce, který byl před cca padesáti tahy „rymůvd from d gejm.“ Jak jsme těmto nadšencům oznámili, že jsou tři hodiny odpoledne, všeho nechali a běželi pryč. Rosťa tvrdil, že chvátali na promítání porna, které se prý každou neděli odpoledne koná v tamním kině Hvězda pod záštitou místního DDM. Sám Rosťa prý usiloval o místo vedoucího nově zřízeného kroužku „Mladých živočichářů,“ ale byl prý příliš málo zhýralý, a tak ho nevzali. No, nevím, ale mlsné tváře šachistů hovořily jasně…

 

Třetí člen našeho týmu – tedy já, Laďa Lamač - po zjištění, že mučení protihráče je na tomto turnaji dovoleno.	Magic proniká už i do nejnižších vrstev. Na snímku hrající bezdomovec.

 

Unhinged znamená vyšinutý

 

     Po pár organizačních čachrech, kdy do startovního pole přibylo asi deset černých duší, se rozdaly bůstry. Nadšení bylo veliké. Někteří jedinci dokonce některé karty zulíbali. Tady se musím přiznat, že jsem využil jejich fascinace a nenápadně jim vyměnil zulíbávanou kartu za svoji ruku. Pánové, ten pocit stojí za to! Připadáte si jak Ježíšův brácha a navíc máte na konci umyté ruce. V mém případě se to obzvlášť hodilo, poněvadž v našem JZD, kde pracuji, už čtrnáct dní neteče voda a umývání v mléce nám předseda z ekonomických důvodů zakázal.

     Stavění balíků mi vždycky šlo. Snad proto jsem měl svoji čtyřbarvu hotovou už před západem slunce, kdy ostatní už dávno zanechali ubíjejícího čekání, až skončím, a odehráli první kolo. Jak jsem později zjistil, hrál jsem stejně s jednou z mrtvých duší a dé facto ji svým nedostavěným balíkem totálně zmasil. Pak to šlo ve stejném duchu celý podvečer. Někoho jsem porazil poctivě, někoho švindlováním vypilovaným k dokonalosti z turnajů Zlínské Portálové Ligy (např. nenápadné snězení karty v soupeřově ruce), a komu se nechtělo prohrát ani pak, na toho jsem poštval svého stopadesátikilového anhynčt bratrance Huga, který dotyčnému jemnými posunky a skřeky naznačil, že mu připojí elektrody na genitálie. Není proto divu, že jsem skončil na skvělém čtvrtém místě. Ti, co mě porazili, byli doopravdy magicoví tvrďáci. Vydrželi elektrody i zapnutou kulmu v řitním otvoru. K vítězství mi nedopomohlo, ani když Hugo za mými zády mučil výše popsanými způsoby tchýni mého protihráče. Zkrátka, řeknu Vám, že správný hráč Magicu je naprosto bezcitná svině, která se klidně radši třikrát pomočí u mučení a nebo nechá zajít vlastní tchýni, než aby pustila soupeři hru. Takovou míru otrlosti jsem opravdu nečekal a proto jsem nezvítězil. Potěšilo mě jen, že dalšímu členu našeho týmu Zdeňovi se podařilo pozvracet vítězi jeho cenu. Jak všichni známe, opilý Zdeňa sežere vše, na co přijde, a jeho žaludek s tím pak nadělá hrůzné věci. Pocit, že vítězem vybojované Unhinged tričko už nikdy nebude, co bývalo, mě hřeje dodnes.

 

Mučení bylo opravdu kruté, tady se jedna z obětí pokouší líbat mi boty doufaje, že mě to obměkčí.	Je v lahvi Zdeňova žitná nebo moč ženy stižené laktační psychózou? Těžko říct.

 

Cesta zpět

     Vzhledem k tomu, že tento článek vzniká v Berlíně, kde jsem se probudil ráno po akci, nemůžu tvrdit, že cesta zpět proběhla. Na tomto místě prosím: pošlete mi někdo peníze na cestu zpět. Vždyť i tento článek píšu na počítači místního lichváře Höhenzellnera, který mě nechal psát výměnou za mou pravou ledvinu.

 

     S výkřikem „Prosím, slitujte se, dokud mám ještě nějaké orgány v těle, a zachraňte mě!“ se z Berlína loučí Váš (nedobrovolný) zahraniční přispěvatel.

Laďa